City of Bones by Cassandra Clare

6. října 2011 v 20:35 | Mischa |  bookcase for U



1. díl série se v originále jmenuje CITY OF BONES / v češtině nese název MĚSTO Z KOSTÍ


Série: Mortal Instruments (Nástroje smrti), book one
Autor: Cassandra Clare
Překlad: Eva Maršíková
Žánr: Fantasy
Počet stran: 416
Vazba: pevná bez přebalu
Rozměry: 130 × 200 mm
Autor obálky: Cliff Nielson
Vydal: Mladá fronta, 2010
Doporučená cena: 359,- Kč




Anotace: Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou navíc spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvé tělo pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk? Zde se Clary poprvé setká s Lovci stínů, bojovníky, kteří mají chránit
svět před démony. Během čtyřiadvaceti hodin je Clary vtažena do jejich světa, její matka totiž zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou "vnitřní zrak"? To by rádi věděli i Lovci stínů... Zábavné, odvážné a neotřelé fantasy od Cassandry Clareové slibuje svým čtenářům strhující čtení, s nímž nebudou chtít přestat. - (zdroj)


Moje slova: Ze začátku jsem měla z celého příběhu rozporuplné pocity. Příběh se mi líbil, byl originální a bylo příjemné si odpočinout od upíří a vlkodlačí rutiny. Ale kupodivu mi nejdříve neseděly postavy. Ale ať už jsem měla ze začátku ke knize jakýkoliv názor, všechno se postupně změnilo a musím říct že jsem se do ní přímo zažrala. Od první chvíle jsem vzdychala nad Clary a Jacem. Líbila se mi Jaceova postava, konečně to není žádný upjatý hňup. Smála jsem se jeho peprným hláškám, líbilo se mi, jak se postupně zamilovává do Clary. Musím se přiznat, že jsem kvůli těma dvou ani pořádně nedávala pozor na příběh a jeho linie. Byla to pro mě jako příjemná procházka, na které jsem si odpočinula a přinesla si z ní nádherné pocity.
A na celé knížce je toho mnohem víc. Autorka zasadila příběh do našeho světa, nezměnila ho a mě se strašně zalíbil kontrast New Yorku tak jak ho známe my, a tak jak ho vidí lovci stínů. Líbí se mi linie světa, který vidíme a svět, který nemůžeme spatřit. Velké plus dávám za celé spektrum nadpřirozených postav od lovců stínů, andělů až k podsvěťanům. Jednotlivé postavy jsou vybarveny tak, že si je dokážete představit do nejmenších detailů.
Když jsem se rozhodla napsat tohle shrnutí, myslela jsem si že Vám tu napíšu obsáhlou recenzi všech 4 dílů ale je pravda, že nemůžu být objektivní a abych pravdu řekla psaní recenzí a sumarizací nikdy nebylo mojí silnou stránkou. Tedy pokud nechcete abych Vám tu psala 20-stránkové pojednání o jednom jediném díle. Knížka je podle mě prostě skvělá, takže jediné co vám k tomu řeknu je, hurá do ní. Ale aby nepozbyla tahle sekce svého významu, zveřejním tu pro Vás alespoň jinou recenzi, která podle mě alespoň z části vystihne děj knihy…

Recenze: Fantasya.cz, autor Renata Heitelová (SPOILER)
"Šestnáctiletá Clary se stane svědkem vraždy v tanečním klubu, jen ona však viděla pachatele. Pro ostatní byli jakoby neviditelní. Byla to jen dívčina halucinace? Clary se pohádá s matkou kvůli neplánovanému odjezdu na venkov a utíká z domu za svým nesmělým kamarádem Simonem, který dívku tajně miluje. Když se však později večer vrací domů, byt je vykraden, matka unesena a Clary napadena démonem. Podivných událostí začíná přibývat a dívka je vržena do světa lovců stínů a démonů, o jejichž existenci neměla tušení, přesto však má pocit, že se zaplňuje ten zvláštně prázdný koutek její mysli. Minulost, o které matka nikdy nechtěla mluvit. Žádnou jinou rodinu Clary nemá, otec zemřel dřív, než se narodila, matčin přítel Luke jí však otcovskou lásku vynahradil.
Clary pohání starost o matku, snaží se přijít na to, kdo a proč ji unesl a kde by ji mohl ukrývat. V tom jí pomáhají mladí lovci stínů, především okouzlující Jace, který dívku zachránil poté, co ji napadl démon. Jace je arogantní, chladný a neustále si z Clary utahuje. Ale tady platí otřepané "Co se škádlivá…" Jejich vztah má však nečekané rozuzlení, do klasické lovestory má daleko. Autorka velmi nezvykle pojala téma zamilovanosti, neopětované lásky a přidala i gay motiv. Opravdu jsem zvědavá, jak se tenhle propletenec bude vyvíjet v dalším pokračování.
Předpokládala jsem, že si přečtu další z mnoha lehce temných, romantických příběhů pro teenagery. A přečetla jsem si lehce temný, romantický příběh pro teenagery, přesto je ale v lecčems odlišný - komediální a dramatický zároveň. Hlavní hrdinka neřeší běžné problémy středoškolačky, nečeká na osudovou lásku tajemného cizince, ani se nepotýká s neobvyklými nadpřirozenými schopnostmi. Hlavní linií celého vyprávění je objevování Claryiny minulosti, či spíše rozplétání jejích kouzlem blokovaných vzpomínek. Kdo byla její matka? Jaké tajemství ukrývá Luke? Proč se ji snaží někdo zabít? Komu vlastně může věřit?
Americké autorce Cassandře Clareové se v její prvotině podařilo vytvořit lehce záhadný svět, sympatické mladé hrdiny a komplexní příběh, který zasadila do kulis jí dobře známého New Yorku a využila tak jeho temná zákoutí i lesklé bulváry. Přesto jsem měla pocit, že mi něco v jejím vyprávění chybí. Dialogy postrádají náboj a jsou příliš spisovné, což zní u teenagerů nepatřičně, obzvlášť ve vypjatých situacích klení "u anděla" vyznívá směšně. Autorka píše o citových vazbách, ať už rodinných či milostných, ale jakoby odtaženě, chybí nám i podrobnější nahlédnutí do vnitřních myšlenek postav, takže je obtížnější je pochopit. Humor zastupuje špičkování mezi Clary, Jacem a Simonem, ale i lehce ujetá situace jako přeměna v potkana, rozhodně se však nejedná o veselý příběh, spíše naopak vyznívá dost smutně. Přes zmíněné výtky mě kniha upoutala víc než obdobná díla pro stejné čtenářstvo, ať už se jedná o Vampýrskou akademii, Školu noci či Upíří deníky. Takže doporučuji především těm, kteří už mají pocit, že čtou stále totéž, chtějí změnu a přitom stále číst současnou, romantickou fantasy a zároveň se dobře u toho bavit." (- zdroj) (Konec SPOILERU)


Oblíbená scéna:
"Ze začátku to vypadalo, jako by ji vůbec políbit nechtěl, jeho sevřené rty neústupně spočívaly na jejích. Pak ji objal oběma ruka­ma a přitáhl si ji k sobě. Jeho rty se poddaly. Cítila rychlé bušení jeho srdce a sladkou chuť jablka, která mu ulpěla na rtech. Zajela mu prsty do vlasů tak, jak po tom toužila od chvíle, kdy ho poprvé uviděla. Hedvábně jemné vlasy se jí vlnily mezi prsty. Srdce jí bilo jako o závod a v uších se jí ozývalo šumění připomínající mávání křídel..." - City of Bones , page 243

Ukázka:
Uždibla si kousek čokolády. "V Bílým domě jsou démoni?"
"Dělal jsem si legraci," řekl Jace. "Aspoň myslím." Přemýšlivě pokrčil rameny. "Určitě by se o tom vědělo."
"Myslím, že prostě jenom nechtěla, abych od ní byla moc dale­ko. Myslím mámu. Potom, co umřel táta, se hodně změnila." V hla­vě se jí ozval Lukův hlas. Už jsi nikdy nebyla stejná, po tom, co se to stalo. Ale Clary není Jonathan.
Jace zdvihl jedno obočí. "Pamatuješ si na otce?"
Zavrtěla hlavou. "Ne. Umřel, než jsem se narodila."
"To máš štěstí," řekl. "Aspoň se ti po něm nemusí stýskat."
Od kohokoli jiného by to znělo nehorázně, v Jaceově hlase však pro změnu nebyla patrná žádná hořká ironie, jen bolestný smutek po otci. "Přestane to časem?" zeptala se. "Myslím to stýskání."
Úkosem se na ni podíval, ale neodpověděl. "Přemýšlíš o svojí mámě?"
Ne. O své matce takhle nepřemýšlela. "Spíš o Lukovi."
"I když se tak vlastně nejmenuje." Zamyšleně si ukousl kus jablka a řekl: "Přemýšlel jsem o něm. Něco mi na jeho chování nesedí..."
"Je to zbabělec." V Claryině hlase se ozývala hořkost. "Slyšel jsi ho. Nepůjde proti Valentýnovi. Ani kvůli mé matce."
"Ale to je přesně -" Přerušila ho dlouhá řinčivá ozvěna. Ně­kde zvonil zvon. "Půlnoc," řekl Jace a položil nůž. Vstal a natáhl ruku, aby jí pomohl zvednout se na nohy. Prsty měl trochu lepkavé od jablečné šťávy. "Dívej se."
Upřeně pozoroval zelený keř s desítkami lesklých zavřených pou­pat, u něhož seděli. Chtěla se ho zeptat, na co se má vlastně dívat, ale on ji pohybem ruky zarazil. Oči se mu třpytily. "Počkej," řekl.
Listy keře nehybně visely. Najednou se jedno z pevně zavře­ných poupat zachvělo, nalilo se do dvojnásobné velikosti a pak se rozevřelo. Připomínalo to zrychlený film s rozkvétající květinou - křehké, zelené kališní lístky se rozevřely a uvolnily okvětní líst­ky zmačkané uvnitř. Byly poprášeny světlounkým zlatým pylem, jemným jako pudr.
"Á!" vydechla Clary, a když se podívala nahoru, zjistila, že ji Jace pozoruje. "Vykvétají každou noc?"
"Přesně o půlnoci," řekl. "Všechno nejlepší k narozeninám, Clarisso Frayová."
Cítila zvláštní dojetí. "Děkuju."
"Něco pro tebe mám," řekl. Zalovil v kapse a vytáhl nějaký před­mět, který jí pak vtiskl do dlaně. Byl to šedý kámen s menšími ne­rovnostmi, místy ohmataný do hladká.
"Páni," řekla Clary a otáčela kámen v ruce. "Ale víš přece, že když holky říkají, že chtějí velký kámen, vlastně tím doopravdy ne­myslí, že chtějí velký kámen!"
"Moc vtipné. Ale tohle není obyčejný kámen. Je to runový ká­men s čarodějným světlem, jaký mají všichni lovci stínů."
"Aha." Podívala se na kámen s novým zájmem a sevřela jej v dla­ni, stejně jako to viděla u Jace. I když si tím nebyla jistá, zdálo se jí, že jí mezi prsty proniká paprsek světla.
"Přinese ti světlo," řekl Jace, "i v nejtemnějších stínech tohoto i jakéhokoli jiného světa."
Strčila si kámen do kapsy. "Tak děkuju. Je od tebe hezký, žes mi dal dárek." Měla pocit, že ji napětí mezi nimi tíží na hrudi jako vlhký vzduch. "Je to rozhodně lepší než vana špaget."
"Pokud tuhle osobní informaci někomu prozradíš, budu tě mu­set zabít," sdělil jí pochmurně.
"No, když mně bylo pět, chtěla jsem, aby mě máma nechala točit v sušičce s oblečením," řekla Clary. "Rozdíl je jen v tom, že mi to nedovolila."
"Možná proto, že točení v sušičce na prádlo může být osud­né," podotkl Jace, "na rozdíl od těstovin. Pokud je ovšem nevařila Isabela."
Z květů půlnočního keře už začaly opadávat lístky. Pomalu se sná­šely k zemi a třpytily se jako úlomky hvězd. "Když mi bylo dvanáct, chtěla jsem tetování," řekla Clary. "Ani to mi máma nedovolila."
Jace se nezasmál. "Většina lovců stínů přijímá ve dvanácti první znamení. Musela jsi to mít v krvi."
"Možná. I když pochybuju, že by většina lovců stínů chtěla mít na levým rameni vytetovanýho Donatella ze Želv ninja."
Jace se zatvářil nechápavě. "Ty jsi chtěla mít na rameni želvu?"
"Chtěla jsem tím zakrýt jizvu po neštovicích." Trochu si spus­tila ramínko tílka, aby mu mohla ukázat bílou jizvičku na rameni. "Vidíš?"
Podíval se jinam. "Už je pozdě," řekl. "Měli bychom jít zpátky dolů."
Clary si rozpačitě vytáhla ramínko na původní místo. Proč by ho měly zajímat její pitomé jizvy?
Následující věta jí vypadla z pusy bez jakéhokoli vědomého roz­hodnutí z její strany. "Tys někdy... chodil s Isabelou?"
Tentokrát už se na ni podíval. Měsíční svit vysál z jeho očí veš­kerou barvu, takže teď byly spíš stříbrné než zlaté. "S Isabelou?" řekl bezvýrazně.
"Já myslela -" Teď byla ještě více na rozpacích. "Simon se na to ptal."
"Možná by se měl zeptat jí."
"Asi se mu do toho nechce," řekla Clary. "Ale to je vlastně úplně jedno. Nic mi do toho není."
Na tváři se mu objevil znervózňující úsměv. "Odpověď zní ne. Tedy ne, že by o tom občas jeden nebo druhý z nás neuvažoval, ale ona je pro mě skoro jako sestra. To by nešlo."
"Chceš říct, že ty a Isabela jste nikdy -"
"Nikdy," potvrdil Jace.
"Nesnáší mě," poznamenala Clary.
"To není pravda," řekl k jejímu překvapení. "Jenom ji znervóz­ňuješ, protože vždycky byla jediná dívka v davu obdivovatelů, a teď už to tak není."
"Ale ona je přece tak krásná."
"Ale ty taky," řekl Jace, "a navíc úplně jinak než ona. Toho si nemohla nevšimnout. Vždycky chtěla být malá a křehká, víš? Nelíbí se jí, že je vyšší než většina kluků."
Clary na to nic neřekla, protože ji vůbec nic nenapadlo. Krásná. Řekl jí, že je krásná. To jí předtím ještě nikdo neřekl, kromě její matky, ale to se nepočítá. To je přece povinnost matek, myslet si, že jsou jejich děti krásné. Zírala na něj.
"Asi bychom měli jít dolů," zopakoval. Byla si jistá, že je mu její upřený pohled nepříjemný, ale nedokázala přestat.
"Tak dobře," řekla nakonec. K její velké úlevě zněl její hlas normálně. Další úlevu pocítila, když se otočila a mohla se koneč­ně dívat jinam. Měsíc, teď už přímo nad jejich hlavami, zářil tak jasně, že bylo světlo jako ve dne. Mezi dvěma kroky si všimla, že se na zemi něco bíle zablýsklo. Ležel tam nůž, jímž Jace okrajoval jablka. Rychle uskočila, aby na něj nešlápla, a ramenem vrazila do Jaceova ramene. Natáhl ruku, aby ji podržel, zrovna když se k němu otočila a chtěla se mu omluvit, a pak ji tou rukou najed­nou objímal a líbal ji.



Pokračovat na Město z popela, knihu druhou, TADY.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chuckyna chuckyna | Web | 11. října 2011 v 9:46 | Reagovat

tys mi teď úplně připomněla, jak tu knížku miluju :D :)
jenom mě tak strašně naštval ten konec!! Už nikdy to nebudu číst tak šťastná jako dřív! :D

2 moira moira | Web | 24. prosince 2011 v 21:54 | Reagovat

Šťastný a veselý, Mischo!! :) doufám, že pod stromečkem bylo vše, o co jsi si napsala Ježíškovi.. ;D

3 Mischa Mischa | 4. února 2012 v 14:25 | Reagovat

[1]: Je se do toho pusť Chuck a uvidíš že budeš happy mnohem víc než předtím :-D

[2]:Ach Iri, děkuji se spožděním :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Veškeré texty na těchto stránkách podléhají autorským právům. Kopírování a šíření bez vědomí autora je přísně zakázáné.