Krásný začátek 2011

8. června 2011 v 14:58 | Mischa |  time to think
Určitě teď na tvářích alespoň některých "čtenářů" vysvitne výraz čistého údivu a hlavou Vám bude planout myšlenka: "Nový článek?? WTF??" Jo, taky se divím, ale už to tak asi bude. A přesto, mnozí z vás, stejně jako já, žádné famfáry neslyší. Proč? Se smutným povzdechem si uvědomuji, že jsem to tu zanedbávala až příliš dlouho. Slyším tu jen ticho, pusto prázdno...
A proto si hned na začátku tohoto zmateného článku kladu docela zásadní myšlenku. Spousta z vás mi v poslední době kladla nanejvýš nepříjemné otázky, co se mého psaní a blogu týče. Odpovím vám velmi stručně: Blog rušit NECHCI. Mnohem zásadnější otázka, která mi zní hlavou, však zní: Ale stačí to? A to je problém, o kterém se s Vámi chci pobavit.
Věřím, že stejně jako já, nejste příznivci dlouhých článků na téma "my confession". Věřte, že i já se kolikrát musím prát sama se sebou, abych si nějakou tu "zpověď" přečetla. Pokusím se, aby tenhle spam byl co nejstručnější a nejkratší.



Mischa 2011 Pro začátek by bylo nejspíše vhodné, abych vše vysvětlila. Vím, že o to mnozí z vás nestojí, ale dopřejte chvilku mému zbabělému pocitu vinu, aby si tu svou tíži alespoň na chvíli odložil.
Do nového roku jsem nestoupila zrovna dobře. Už od poloviny minulého roku jsem Vás tu zahlcovala nářky o tom, jak špatně se mám v práci, jak mě to všechno štve... Naříkala jsem, jak je to hrozný. Víte, teď s odstupem času mi to přijde vtipný a smutný zároveň. Směji se tomu, jak jsem se chovala ale přitom je mi do breku. Ta práce hrozná byla, a vy, stejně jako já, jste už nevěřily, že může být horší. Je to horší. Jsem teď totiž bez práce.
Bylo to v lednu, co mě vyrazili. Na hodinu.
Prosím, nechtějte po mě, abych Vám vyprávěla, co se dělo. Doteď mi z toho není dobře. Ne snad, že bych byla nějaký slaboch. Jde o to, jakým způsobem mě vyhodily a že se mi doteď z toho vzteky derou slzy do očí. Paní ředitelka mě však předtím, než mě tak sprostým způsobem vyhodila, velice rázně upozornila na to, že jsem ve své pracovní smlouvě podepsala slib mlčenlivosti po dobu 5 let, a že jakékoliv poškozování společnosti pomluvami a jinými způsoby si nenechá líbit. Víte, já bych nepomlouvala. Říkala bych pravdu, ale to už je teď stejně jedno. Jednání s jakým se ke mě tenkrát zachovali, podle mě překračuje všechny meze slušnosti a jediné, co k tomu ještě řeknu, je že mě to neuvěřitelně urazilo jako člověka. Doteď to prostě neskousnu.
A tak se stalo. V jednu chvíli jsem byla nasraná pracující a druhou bezmocná nezaměstnaná.
Šla jsem teď na pracovní úřad. Můžu Vám říct, že v tu chvíli jsem si připadala, jak ta největší socka.
Další skvělá věc se mi udála právě tam. Nedostala jsem podporu. Přeloženo do češtiny = jsem úplně švorc.
Dneska 8.6. jsem pořád bez práce. Pořád bez peněz.
Pochybuji, že někdo máte tu možnost mě ze zkušeností pochopit, jak zbytečně a bezcenně si už nějaký ten pátek připadám. Věřte, je mi z toho na hovno, protože nesnáším, když musím být na někom závislá. Nesnáším to všechno.
Teď přijde ta chvíle, kdy si určitě pokládáte otázku, "ona je doma a nemůže napsat článek?" Ne, nemůžu. Nemám o čem psát.
V mém momentálním rozpoložení je docela těžké se tvářit nadšeně a psát radostný plky. Vlastně to ani nejde. Každý každičký den vstávám s takovým tím divným pocitem, který máte, když provedete něco špatného. Nic špatného jsem neudělala, ale stejně tu je. A proto bývám většinu času buďto naštvaná, nebo smutná. Protože to jsou moje jediné obranné reakce. Unavuje mě, jak se věčně musím usmívat a snažit se s někým si o něčem povídat. Unavuje mě pokaždé, když přijdou známí nebo návštěva, snažit se být společenská a nadšená. Unavuje mě, jak se mě každý neustále ptá, jestli už mám práci. Jakoby to nebyla první věc, kterou bych jim sama řekla.
A tak jsem dospěla do stádia, kdy je mi nejlíp samotné. Když mám klid a nemusím se nutit do úsměvu. Není to o tom, že bychom se měly špatně. I když samozřejmě, zažila jsme už i lepší časy. Ani nejde o ty věci, které kvůli tomu, že nemáte peníze, nemůžete mít. Ale je to kvůli těm chvílím, když vidím jak se Míša tváří, když vyšla hra na kterou rok čekal. Kvůli chvílím, kdy přijdou blízcí a dávají Vám něco co Vám koupily, a já se musím nutit do děkovných díků, protože vím, že jsou to milodary. V globálním měřítku Vás to všechno tak akorát s*re a nemůžete s tím nic dělat.
A hlavně je pak nejlepší, když přijde někdo a ptá se Vás: "A hledáš si vůbec práci?" Ne ty voe, nehledám asi. A tak jsme se lidem prostě vyhýbala. Bylo to jednodušejší. Nemusíte mi říkat, že to nebylo řešení, teď už to vím. Prostě a jednoduše, nebylo o čem psát. Neměla jsem, a vlastně pořád nemám, na to, abych psala články o tom, jak je to všechno na prd, protože když o tom píšu, je to ještě horší. Většinu svého volného času se snažím svoji mysl zaměstnávat, abych si nemusela připustit, jak ubohá teď asi jsem. A to nevěřím na deprese.
Pochybuji, že byste to pochopily. Většina lidí v mém okolí je tak pozitivně naladěná, že mi z toho až trnou zuby. Většina z nich nade mnou kroutí hlavou. Zakruťte si taky.
Takže si položíme tu úžasnou otázku. MÁ TO JEŠTĚ VŮBEC CENU?
Blog jsem chtěla mít proto, abych si tam uveřejňovala svoji tvorbu. Ale dny, kdy mě popadne kreativita a tvůrčí chvíle jsou zřídkavé. Nejsem optimista. Vím, že kapitoly budou přibývat pomalu.
Pak jsem přišla na to, že by bylo fajn, psát o knížkách. Žádný recenze, na to si netroufnu, ale malá shrnutí a dělit se s vámi o své myšlenky. Ale vím, že čtení knížek je teď pro mě těžší, než kdy v mém životě doposud bylo.
Měla jsem v plánu udělat sekci receptů. Ještě jsem se k tomu ani nedostala. Měla jsem hodně velkých plánů. Ale už ani nevím, proč jsem je měla. A proto se ptám, proč vy píšete články? Jsem už tak otupělá, že ani netuším, co mi to přináší. Co to tedy přináší Vám? Co byste mi poradily? A myslíte si, že to má cenu?
Všechno mě to nutí přemýšlet nad tím, kam jsem se to vůbec dostala. Znělo by nejspíš hodně sentimentálně, kdybych řekla, že jsem to takhle nikdy nechtěla. Vím, že pořád mám oproti ostatním neuvěřitelný štěstí. Mám úžasného chlapa. Teď víc než kdykoliv jindy vidím, jak velkou oporu v něm mám. Mám úžasné přátele, kteří za mnou stojí, a kteří mě i v této chvíli podporují. Mám skvělou rodinu, a teď nemyslím jen tu svoji, ale i Míšovu. Strašně nám pomáhají. Moji rodiče mi za to jak to všechno dopadlo zatím ještě neutrhli hlavu a já jim jsem za to vděčná. Když to všechno takhle sepíši, připadám si jako nevděčný sobec. Proč, když tohle všechno mám, pořád fňukám? Mám to prostě v povaze. I na té nejúžasnější věci dokážu najít tisíce chyb. Chtěla bych to změnit, ale bohužel, taková už prostě jsem. Kdybyste mi o tom, jak to dnes je, řekly před pěti lety, vysmála bych se Vám. I kdybyste mi řekly, že budu už čtyři roky s Míšou, nevěřila bych Vám. Před ním jsem se o kluky nikdy nezajímala. Dokonce ani nebyl můj typ. Ale od první chvíle, co jsme se viděly, jsem z něj byla blázen. A to nejkrásnější na tom je, že si tak připadám do dnes. Šílím z něj. Kdybyste mi řekly, že přijdu o své dvě nejlepší kamarádky, kroutila bych hlavou. Ale je to tak, a já do dnes vím, že to, co se mezi námi stalo, ani čas nespraví. Nenávidíme se a je to tak moc smutné, když vím, jak moc jsme se měly rády. Kdybyste mi řekly, že nebudu studovat psychologii, nadávala bych Vám do bláznů. Ale je to tak, a je to jedna z těch věcí, kvůli kterým roním tiché slzy do dnes. Byl to můj sen, a já nebyla schopná si ho splnit. Kdybyste mi řekly, že se pak spokojím s nějakou pitomou VOŠkou a že jí nakonec přeruším, už bych Vás ani neposlouchala. Nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že to takhle dopadne. Ale tak už to asi chodí, že jo? Smutné, leč pravdivé. Máte rok 2011, je mi jedna dvacet a je hrozně těžké se každý den probudit a nemít cíl. Hledání práce není ONO. Musíte mít něco, co Vás bude do budoucna motivovat. Já se snažím si něco takového najít, ale jde to těžko. Co vás motivuje? Jaké vy máte cíle?
No myslím, že pesimismu bylo pro dnes až až. Budu ráda, když mi poradíte. Rozhodování bude tak jako tak těžké…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 moira moira | Web | 8. června 2011 v 18:16 | Reagovat

mischo moje! to je mi strašně líto, vím, že jsi tu práci zrovně nemilovala, ale stejně je hrozné vědět, že jsi teď bez ní. (ou, promiň že ti to zase omílám o hlavu... :-( )
je mi jasné proč jsi tak dlouho nepřidávala, neumím si představit, že bych v takové náladě (a situaci) napsala něco já sama.
nevím co bych ti poradila. určitě už jsi o všem přemýšlela a mě nic světaborného nenapadá. snad jen si udělat nějaký kurz a... ne, to je hloupost. a co brigáda? alespoň prozatím, než si najdeš něco stálého?
je to ubohý návrh, je mi jasné, že už tě to napadlo, ale vážně mám v hlavě úplně vymeteno. :-x
doufám, že se to brzy zlepší. mrzí mě, že si to prožíváš a jsem ráda, že tě ostatní podporují (i když ti to možná leze na nervy). drž se...

2 Bája Bája | 8. června 2011 v 21:05 | Reagovat

miluju tě! Všechno zvládneme, to ti slibuju ;-) chci aby jsi věděla jednu věc...ještě jednou proneseš, že jsi ubohá a přijedu ti nakopat tu tvojí hezkou prdelku :-x nezapomeň, že tuto období je jenom nicotná část tvýho života a v porovnání s tim všim co příjde ti to do budoucna příjde nepoctatný :-) ode mě to snad jako milodary ani brát nemůžeš...je to jenom moje neukojitelná potřeba dělat radost lidem který miluju! Peníze jsou jenom peníze, ale když vidim jak ti to zvedne i třeba jen na chvíli náladu, tak mi to za to stojí... Nikdy bych tě nezklamala, vždycky ti podam pomocnou ruku, to mi oba s péťou...od toho jsou nejlepší přátelé :-)

3 Mischa Mischa | Web | 13. června 2011 v 12:37 | Reagovat

[1]: No Iri, když se daří, tak se daří :-) To je v pohodě, vím jak to myslíš :-) Neboj se, už mě napadlo strašně moc alternativ, ale nic zatím z toho nebylo... Děkuju moc, jsi strašně hodná :-) A jsem moc ráda, že jsi na mě nezanevřela :-(:-)

4 Mischa Mischa | Web | 13. června 2011 v 12:38 | Reagovat

[2]::-D
Já tě miluju, víš to :-D
Jo, od toho jsou nejlepší přátelé :-) :-)

5 Tutu Tutu | 13. června 2011 v 23:46 | Reagovat

Nevěs hlavu .-) určitě teď přijde nějaké fajn období kde se ti bude dařit :-) A seženeš pořádnou práci :-)

6 chuckyna chuckyna | Web | 23. června 2011 v 15:16 | Reagovat

V první řadě ti chci říct, že se mi líbí tvuj design.. fakt obdivuju tvuj smysl pro barvy, protože já jsem idiot..
Chtě nechtě se musim přidat k dalším, kdo ti tu práci připomene /jsem fakt hrozná, ale poslední dobou mi fakt nejde myslet, takže tady budu jenom mlejt kraviny :D/
No, ale držim ti palce, ať se to zlepší - jak bys řekla ty: držim ti je i na hlavě :)
S politováním ti musím oznámit, že jsem se dostala do naprosto stejný situace. V týhle době je maturita to samý, jako před pár lety učňák :/ Míra byl shánět letní brigádu než dodělá maturitu, snad někde na stavbě - měl tam přehazovat hromadu uhlí z jedný hromady na druhou - a co se tam nedozvěděl? že bez maturity ho nemůžou přijmout. Tak to mě teda fakt poser. Jinak taky pořád slyšim samý: "Museli jsme propouštět, máme plno, vrací se nám lidi z mateřský, bla bla."
Začala jsem bejt tak zoufalá, že si podávam přihlášku na vejšku - teď se podrž :D - na obor geovědní a montánní turismus. Dovčerejška jsem nevěděla, co znamená montánní, ale je to něco,co souvisí s hornictvím. Takže mazec :D
Tady už to radši ukončim a budu doufat, že se ten koment odešle, jinak mě klepne :D

7 Mischa Mischa | Web | 24. června 2011 v 12:16 | Reagovat

[5]: Jee, doufám, že jsi prorok, a co věštíš se vyplní :-D

[6]: Děkuju :-) taky jsem z něj nadšená :-D
Jo, když mam dobrej den tak mi to nevadi, obvzlast kdyz nejses muj rodic a neptas se me jak je mozny ze jsem jeste bez prace :-D
Děkuju, drž je tak, až budeš mít křeče :-) :-D
Ach, konečně někdo, kdo chápe :-) Dneska, když nemáš maturu tak si ani jako zachodova baba neceknes :-/ :-/
Hele ale tak to je super, to mam moc velkou radost, ze jdes na vejsku :-) Drzim ti palce i na hlavě ,-) Sice vubec nevim, na co se to vlastne hlasis, ale je to ffajn :-D

8 chuckyna chuckyna | 25. června 2011 v 16:56 | Reagovat

[7]: Budu je držet tak, až mi odpadnou :D To neřeš, já taky nevim, na co se to vlastně hlásim :D Sere mě, že tam neni čeština, ale nedá se svítit, kdybych nebyla degeš, nehlásila bych se až v druhym kole:D

9 Mischa Mischa | E-mail | Web | 25. června 2011 v 19:06 | Reagovat

Já tobě též :D Škoda, že neumim držet i ty na nohou, možná jenom malíček umim dost zkroutit :-D
a co tam budeš mít za předměty?
Já jsem se letos taky chtěla hlásit :-( nějak to nevyšlo. A kde ta škola je?

10 mamka mamka | 17. července 2011 v 12:21 | Reagovat

milodary? nevěděla jsem,že to tak bereš :-?  :-(

11 Mischa Mischa | Web | 23. července 2011 v 11:59 | Reagovat

[10]: Ale vždyť ty víš, jak to beru mamí :-) Víš, jak nemám ráda, když nemůžu spoléhat sama na sebe :-(

12 Melanie Melanie | 29. července 2011 v 0:35 | Reagovat

Je mi veľmi ľúto to s tou prácou (už ti to nebudem viac omieľať :-x ). Ani sa nevidím, že sa ti nechcelo písať nejaké články. Budem držať prsty, aby sa to zlepšilo ;-).
A možno ti to lezie na nervy, ale som rada, že máš ľudí, ktorí ťa podporujú. Bez nich by to bolo ťažšie :-).

13 mamka mamka | 13. srpna 2011 v 9:39 | Reagovat

[11]: máš jediný štěstí,že ti rozumím ;-)

14 Mischa Mischa | 8. září 2011 v 13:55 | Reagovat

[12]: Děkuju xD Snad se brzo zablískne na lepší časy :-) Jo to mi povídej :-)

[13]: já vím xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Veškeré texty na těchto stránkách podléhají autorským právům. Kopírování a šíření bez vědomí autora je přísně zakázáné.