HTEM - 27. kapitola

28. února 2010 v 23:32 | Mischa |  Hominem te esse, memento.
27. Kapitola

Překvapeně jsem na něj zírala. Ještě stále jsem byla omámená, vše jsem již ale plně vnímala. Otevřela jsem pusu s tím, že něco řeknu. Rychle jsem ji však zase sklapla. Netušila jsem, co by se pro tuhle chvíli hodilo. Snažila jsem se tedy alespoň srovnat svůj srdeční rytmus. Neustále jsem zírala do černých očí svého anděla a nedokázala pochopit, co se tu vlastně stalo. Ethan však nevypadal, jako by chtěl něco říct. Zíral na mě ve stejném úžasu jako já na něj. Zprvu mě napadlo, proč má tak sevřenou čelist, ale nakonec se uvolnil.
"Páni," vydechl. "To je dobré přirovnání. Netušil jsem … Bylo to silnější, než jsem čekal," dostal ze sebe s obtížemi, přesto se tvářil pobaveně. Netušila jsem, co odpovědět. Zřejmě se nadechoval, že ještě něco řekne, když na zahradu vběhla Ashley.
"Nechci rušit, já jen, že za chvíli bude vyhlášení královny a krále plesu." Zavolala na nás ode dveří a zase zaběhla. Povzdechla jsem si a pohlédla na anděla.
"No, to si nesmíme nechat ujít," prohlásil a na tváři vykouzlil úsměv. Zdálo se ale, že se do něj musí nutit. Zavěsila jsem se do něj a pomalu jsme se vydaly dovnitř. Přišli jsme zřejmě právě v čas, ředitel zrovna se svou asistentkou vystupoval na pódiu a otevíral obálku.
"Musím říct, že letos bylo naše vybírání skutečně obtížné. Nesmírně vám to dnešní večer sluší, a myslím, že všechny dámy zde by si toto ocenění zasloužily. I přesto se však letos naše hlasy do jednoho shodly a tak mi nyní dovolte přečíst jména naší letošní královny a jejího partnera." Rozevřel obálku. Zrovna jsem pila ovocný koktejl.
"Sofia Wright a Ethan Cullen." Zakřičel náš ředitel do telefonu. Ozval se bujarý potlesk a mě teprve po chvíli došlo, co že to vlastně řekl. Zakuckala jsem se. Vyděšeně jsem se podívala na Ethana, abych si potvrdila svou domněnku, že mám jen halucinace. Ten se však jen potulně usmíval.
"O, pane bože, né," zaskuhrala jsem nahlas, když se ke mně otočily všechny oči v sále.
"Měli bychom jít na podium," zašeptal mi Ethan a nabídl mi ruku. Křečovitě jsem se jí chytla a cupitala skrz dav za ním. Srdce mi hlasitě bušilo, když jsem stoupala nahoru po schodech. Stačil jediný pohled dolů a zahlédla jsem desítky zvědavých očí. Ach ne, tohle mi udělal někdo schválně. Nesnášela jsem vystupování před davem lidí. Naposledy jsem tahle stála ve školním divadle a učitelka shledala, že se na to skutečně nehodím, hned po tom, co jsem tam deset minut stála a třeštila oči, když jsem měla dávno číst svůj text. Nedívej se na ně, říkala jsem si a dál drtila Ethanovi ruku. Předaly nám šerpy, ale nevnímala jsem, co nám při tom říkaly, hučelo mi v uších. Vyskočila jsem, když mě vyděsil fotograf svým bleskem. Očima jsem těkala po celém sále a modlila se, aby už tohle mé utrpení skončilo. Vše jsem vnímala jen podivně z dálky a připadala jsem si jak hadrová panenka. Všechno to skončí, za chvíli to skončí, utěšovala jsem se. A skutečně jakmile jsem seběhla ze schodů, jakoby najednou někdo zapnul vzduch. Rychle jsem se prodrala skrz mumlající dav ke stolu s občerstvením. Okamžitě jsem si vzala vodu a zhltala ji na jeden lok. Pomalu jsem se uklidňovala, nenávidím vystupování na veřejnosti. Čelo jsem měla zpocené a ve spáncích mi pulzovala. Vzduch, potřebuju čerství vzduch. Na rameni mi spočinula chladná ruka.
"Všechno v pořádku, Sofií?" zeptal se starostlivě.
"Ehm, ne?" zakoktala jsem zmateně. "Nesnáším vystupování na veřejnosti. Zpanikařím. Jen co uvidím, podium je mi špatně." Řekla jsem mu upřímně, nepřišlo mi nutné něco zatajovat.
"Chceš odvést domů?" zeptal se podivně smířeným hlasem. Málem jsem se zakuckala.
"Ne," kníkla jsem hned. "Domů nechci," zašeptala jsem. Usmál se. "Jen potřebuju na vzduch. Čerství, chladný vzduch."
"V zadu je jen málo lidí, chceš se tam vrátit?" Kývla jsem na souhlas a zachytila jeho ruku. Naše lavička vzadu byla ještě prázdná a tak jsme se k ní hned vydaly. Úlevně jsem vydechla, když jsem dosedla v tom chladném počasí. Tělo se mi už konečně uvolnilo. Anděl si ke mně přisednul, a já do té doby události z předchozích minut úplně vypustila z hlavy. Teď mi vše došlo a já se nervózně otřásla. Co teď, říkala jsem si v panice. Pohlédla jsem na Ethana, ten seděl vedle mě, obličej položený v dlaních. Zaujatě jsem ho pozorovala, dokud ke mně nevzhlédl.
"Co?" zeptal se. Okamžitě jsem uhnula pohledem a zrudla. Pobaveně se zasmál. Lehce mě chytnul za ruku a v další vteřině jsem mu už seděla na klíně. Překvapeně jsem vydechla a podívala se na něj. Na tváři se mu zračil uličnický úsměv, který jsem u něj viděla poprvé.
"Dneska si chci užívat tvé blízkosti." Pronesl ke mně tichým hlasem. Srdce se mi rozbušilo, zkousla jsem si rty, jen abych neudělala něco neuváženého. Něžně mě chytl za zátylek a přitáhl si mě k sobě. Věnoval mi krátký, něžný polibek. Mé tělo reagovalo okamžitě. Brnělo a pálilo. V hlavě jsem měla vygumováno, reagovala jsem čistě instinktivně. Ruce jsem mu položila na krk. Odtáhl se a čelem se opřel o to mé. Omámeně jsem vydechla. Jeho oči ke mně vzhlížely, zračila se v nich radost. Stejně jak v těch mých. Usmála jsem se na něj, nikdy jsem o ničem takovém nesnila. Netušila jsem, že budu mít štěstí. Natáhl se ke mně a lehce mě políbil na špičku nosu. Zachichotala jsem se, bylo mi jedno, jestli budu znít jako nějaká puberťačka. Objal mě okolo pasu a pevně si mě k sobě přivinul. Pro takovéto chvíle nebylo potřeba slov. Užívaly jsme si jeden druhého, nic jiného jsme pro štěstí nepotřebovaly. Seděly jsme tak dlouho. Ethan mě občas pohladil po ruce nebo mě lehce políbil do vlasů. Bylo mi příjemně a já se choulila v jeho náručí. Poprvé jsem si vychutnávala to objetí, když jsem se za své myšlenky nemusila stydět. Prostupovalo mnou bezpečí, byl to můj osobní ráj. Všechno krásný v mém životě ale jednou končí a tak se i dnešek schyloval ke svému závěru. Vzhlédla jsem k nebi, nebylo ani mráčku. K zemi se pomalu začaly snášet sněhové vločky, ale i přes ně jsem pozorovala sílu zářivých hvězd. Byl to nádherný večer a já jsem se poprvé za dlouhé dny cítila šťastná. Veškerá má trápení z posledních dní se najednou zdála neopodstatněná a triviální s tímto andělem po boku. Tak moc jsem si přála věřit tomu pocitu, který mi našeptával, že vše špatné už je pryč. Tiše jsem si povzdechla. Hřejivý pocit u srdce ale nemizel, naopak zdálo se snad, že se tam trvale usídlil. Zčásti mě to děsilo, netušila jsem, co mám očekávat. Ale bylo těžké odolávat té euforii, obzvláště když jsem pohlédla na Ethana. Jeho tváři byla ozářena šťastným úsměvem, oči mu zářily a on v tu chvíli skutečně vypadal jako anděl. Tvůj anděl, zašeptalo mi mé já. Nedokázala jsem potlačit spokojený úsměv, podíval se na mě.
"Děkuju," zašeptala jsem. Jemně mě pohladil po tváři a znovu si mě přitáhl. Slastně jsem vydechla, když se jeho rty dotkly těch mých. Zůstaly jsme tu však téměř samy, bylo již pozdě. Smutně jsem si povzdechla.
"Asi bychom měli jít." Propustil mě ze svého sevření a já se nemotorně postavila. Neuvědomila jsem si, že je chladno, zuby mi málem drkotaly. Vydaly jsme se tedy urychleně dovnitř a já si vzala své věci. Nechtělo se mi odtud, smutně jsem se ohlédla, když jsme vyjížděly z parkoviště. Kdo by to kdy tušil, že zrovna ples bude jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek. Zamračila jsem se. Netušila jsem, jaké to teď bude. Bála jsem se, že by snad naše příhoda mohla způsobit odcizení. Tolikrát jsem o tom četla. Nechtěla jsem o něj přijít, tížily mě podobné myšlenky. Cesta domů utekla velice rychle a ani jeden z nás nepromluvil. Ticho se tíživě neslo. Počkala jsem, až mi Ethan dojde otevřít. Ke dveřím jsme docházeli pomalu, ani jednomu z nás se nechtělo. Zastavila jsem se a pohlédla na něj. Byl nervózní a tvářil se rozpačitě. Bála jsem se, že snad vezme, to co se dnes stalo zpět. Místo toho ke mně však jen přistoupil a pevně mě objal. Vzhlédla jsem k němu a on se zkonil, aby mi věnoval ještě jeden něžný polibek. Plně jsem si ho vychutnávala, bála jsem se, že by mohl být poslední. Jemně mě pohladil na tváři a líbnul mě na čelo.
"Na víkend odjíždíme pryč. Zřejmě se uvidíme až v pondělí," řekl mi smutným hlasem. Dost času na to si vše promyslet, přiznala jsem si. Naposledy mě pohladil, než odstoupil.
"Užij si zbytek víkendu Sofií," pronesl a odešel k autu. Otočila jsem se a vydala jsem se domů. Byla jsem vděčná, že ségra ještě nebyla doma. Dobelhala jsem se ke své posteli, byla jsem neuvěřitelně unavená. Stěží jsme se vysvlékla, a jakmile jsem padla do peřin, ihned jsem usnula. Spala jsem tvrdě a dlouho. Vstávala jsem až k obědu, a to u mě nebylo zvykem. Vždy jsem vstávala jako první. Zapadla jsem do koupelny a dala si vařící sprchu. Smyla jsem ze sebe včerejší líčení a pečlivě si umyla vlasy. Vylezla jsem ven a pohlédla na sebe do zrcadla. Nepoznávala jsem se. Dívka v zrcadle měla zasněný výraz, oči jí jiskřily. Rty měla nateklé a rudé.
"Takhle nemůžu jít dolů," zaskuhrala jsem. Snažila jsem se srovnat svůj výraz, ale nepomohlo to. S bezmocným povzdechem jsem se šla nahoru obléknout a pak jsem se šla naobědvat. Ashley se na mě od stolu potulně culila, její zvídavý výraz mě vyděsil.
"Tak co ples?" zeptala se mamka. "Nechali jste se vyfotit?" Kývla jsem.
"Ples byl skvělý, užila jsem si to." Pronesla jsem jen, co jsem spolkla sousto.
"Sofia byla královnou plesu," vypískla z ničeho nic Ash. Zaskočilo mi sousto a já si musela několikrát odkašlat.
"Skutečně?" rozzářila se Clair.
"Ano. S Ethanem byly úžasný. Kdybys jsi je viděla, tak moc jim to slušelo." Zasnila se Ash a jídlo do sebe naházela až podivně rychle. "Jdeme," zavelela hned, jak jsem dojedla. Zatáhla mě k sobě do pokoje a hodila se mnou na postel.

"Upff," vydechla jsem zaskočeně. "Co blbneš?"
"Chci vědět všechno. Absolutně všechno." Oči jí zářily.

"Políbil mě," zašeptala jsem a na tváři se mi okamžitě rozlil blažený úsměv jen, co jsem si na to vzpomněla. Ještě teď jsem cítila všechny ty zvláštní pocity. Dělalo mi dobře, že se s tím mám komu svěřit.
"Áaaa," zavýskla Ash a hned na to mě drtila v náručí. "Páni, fakt?" ptala se.
"Jo," kníkla jsem vyplašená její reakcí.
"Jednou nebo víckrát?"
"Vícekrát."
"Takže se mu fakt líbíš!" vykřikla radostně. Pobaveně jsem sledovala její reakce a upřímně mě těšilo její nadšení.
"A řekl ti něco? Chodíte spolu?" Zamračila jsem se.
"Ne nic neříkal. Jen že si chce dnes užívat mé blízkosti." I Ashliin obličej se zamračil.
"No určitě něco řekne. Nechceš si dneska zajít do bazénu?" zeptala se.
"Dobře proč ne?" sbalila jsem si potřebné věci a vyrazily do bazénu, kde jsme byly až do večera. Domů jsem přišla ztahaná a tak jsem rovnou zalezla do postele. Ráno mě probudila Clair až příliš brzy. Rozespale jsem mžourala a brblala jsem si pod vousy.
"Vstávat, ospalče." Zasmála se. "Jedeme do Seattlu, do zábavného parku. Takže pokud s námi nechceš jet, můžeš dál spát." Probudila mě svými slovy stejně jako by mě polila studenou vodou. Vylítla jsem z postele tak rychle, až se mi zatočila hlava. Trochu jsem se zkultivovala a oblíkla se do pohodné sportovní soupravy. Ash už dole stepovala.
"Zábavný park," zakřenila se na mě a zdvihla ruku. Plácla jsem si s ní. Se setrou jsme zábavní parky milovaly, řádily jsme tam vždy až pozdě do večera. I cesta autem nám rychle utekla. Zpívaly jsme si písničky z rádia a smály se jedna druhý. Oči se mi rozzářily jen, co jsem uviděla všechny atrakce.
"Nejdřív Big Big mack." Prohlásila ségra nekompromisně. Došli jsme tedy do oblíbeného bufé a objednaly si dva velké big macky. Velké byly téměř jako jídelní talíř. Nikdy jsem ho nesnědla celý. Natláskaly jsme se, co to šlo.
"Chce to seznam. Co takhle ten obrovskej řetězák, a pak ten kolotoč třemi směry?" přemýšlela.
"Jsem pro," souhlasila jsem. Vydaly jsme se k obrovskému řetězáku, byla to nejslabší atrakce ale i tak to stálo za to. Ash ho milovala a tak jsme na něj pravidelně chodily jako na první zábavu tady.
"No tak a teď kolotoč." Zaplatily jsme vstup a nasedly do sedačky pro dva. Pevně nás připoutaly a pak se to pomalu rozjelo. Nejdřív se to s námi točilo stejně jako na kolotoči, dokola proti směru hodinových ručiček. Zastavilo to a naše kabina se začala zvedat nahoru a pak pozpátku dolů. Tohle už nebylo moc příjemné. Ash vedle mě zelenala. Nechápala jsem jí. Jí naopak ode mě bylo vždycky blbě. Několikrát se i pozvracela. Přesto jsme vždycky podle tradice zašly na big big mack a pak téměř na všechny atrakce. Pokusila jsem se zakroutit hlavou, ale to už nás pouštěly zase pozpátku dolů. Sestra si viditelně oddechla, když jsme stály na zemi.
"Horská dráha?" zeptala jsem se, když už nabrala normální barvu. Tu jsem měla já nejraději. Vždycky jsem se na ní nasmála, obzvlášť kvůli Ash. I teď jen, co jsem jí oznámila své plány, jí rysy ztvrdly, přesto kývla. Zaběhla jsem pro nás tedy zaplatit.
"Tentokrát ten big mack fakt vyklopím," volala na mě, když jsme stoupaly po kovovém schodišti.
"To není žádná novinka, ségra." Vrátila jsem jí a zasmála se.
"Vlez úplně dopředu, na první sedadla, tam nikdo nechce. Nikdo totiž není takovej magor jako ty." Zakřičela na mě, když jsme vylezly nahoru. Byly jsme už v pěkné výšce, jen to lidem nahánělo strach. Já si to užívala. Ukázala jsem naše lístky klukovi, co to kontroloval, a zaslechla známý melodický smích. Nevěnovala jsem tomu pozornost.
"Dělej, zaber ty místa ve předu, když už to mám vyvrhnout, chci je poblít všechny," obeznámila mě Ash se svým plánem. Vybouchla jsem smíchy, všichni lidi si na ní teď ukazovali. Otočila jsem se, že vlezu do kabinky a úsměv mi zamrzl na rtech. Okouzleně jsem hleděla do krásných zlatých očí a nemohla přijít na to, proč tu vlastně jsem.
"Ahoj," pozdravil mě můj anděl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Veškeré texty na těchto stránkách podléhají autorským právům. Kopírování a šíření bez vědomí autora je přísně zakázáné.