HTEM - 11. kapitola

28. února 2010 v 22:43 | Mischa |  Hominem te esse, memento.
11. Kapitola

"Chci vědět všechno. Absolutně všechno,"pronesla Ash nekompromisně, Když jsem přestala poskakovat po jejím pokoji. Culila jsem se od ucha k uchu a nestále si představovala jeho tvář.
"Nevím, kde mám začít," a tak jsem jí vyprávěla, jak byl ve škole pozorný. Co se mnou dělá jeho pohled. Že se mu líbí mé oči. O tom jak sem ho vzala k sobě. Jak jsme si povídali. Jak řekl, že se mu nechce. A i to konečné pozvání do kina. Nevynechala jsem jedinou podrobnost. Ash mě celou dobu bedlivě poslouchala a pokyvovala hlavou. Když jsem domluvila, pozorně se na mě podívala. Naklonila hlavu na stranu a pak pronesla.
"Nezamilovala ty si ses do něj náhodou?" zeptala se mě vážně. Ta otázka mě zaskočila, takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Ale nejsem přeci tak povrchní, abych se nechala očarovat krásou. Záleží mi jací lidi jsou uvnitř a to jsem přece ještě neměla šanci poznat. Nemyslím na něj tak často, jak to píšou v knížkách. I když mi je s ním příjemně, nemyslím na něj 24 hodin denně. Ne tohle není zamilovanost. I když je vskutku nádherný a pozorný.
"Ehm, nevím," odpověděla jsem zaskočeně. "Takhle jsem nad tím tedy nepřemýšlela. Ale ne sestřičko, takovou radost ti ještě neudělám," usmála jsem na ní šibalsky. " Víš myslím, že mám spíš radost, že si rozumím i s někým jiným než s tebou. Někoho podobného tobě, komu moje zvláštnosti nevadí, koho neděsí. Je mi s ním příjemně a nevadí mi se mu ani svěřit." Ashley se smutně usmála.
"Asi tě chápu, sestřičko. Nemůžeš si se mnou vystačit navždycky. No každopádně mu řekni, ať přijede až tak 2 hodiny po škole. Musíme s tebou něco udělat." Mrkla na mě. Toto zjištění mě potěšilo, pak jsem se ale zamyslela.
"A nebude to divný? Víš, aby si nemyslel, že to beru nějak vážně. Nikdy jsem tahle nikde nebyla." Zamračila jsem se. Ashley se tomu jen zasmála. Večer našim vše vyslepičila. Clair s Tonym to však vzali víceméně nadšeně. Věděli o mé izolaci a chápali jí, to však neznamená, že s ní souhlasili.
"A je hezký?" zeptala se zničehonic Clair, když jsme prostírali k večeři. Ashley se zachichotala.
"Mami věř mi, u něj je jakákoliv óda na krásu slabé přirovnání." Zamračila jsem se na Ash.
"Teď bude stát máma večer u okna a vyhlížet ho, děkuju ti ségra." Pronesla jsem. Když jsme se každá ubírali do svých pokojů. V noci jsem spala klidně. Všude byla ještě cítit jeho omamná vůně. Před spaním jsem si pustila "You found me".
Ráno jsem zavrhla běhání a raději jsem si dala sprchu. Umyla jsem si vlasy a stáhla je do ohonu. Vzala jsem si své lepší oblečení a šla se nasnídat. Ash mě přejela okem zkušeného a pak na mě mrkla. Celou cestu do školy jsem si zpívala. Ashley ze mě měla dobrý den. Ethan stál u stříšky budovy. Došla jsem až tam a on ke mně přistoupil.
"Dobré ráno," usmál se. Čekal snad na mě? Na tváři se mi samovolně rozlil úsměv.
"Dobré."
"Tak jak jsi strávila zbytek večera?" ptal se, když mi znovu galantně otvíral dveře.
"Ehm," otočila jsem se na Ashley. " Výslechem." Pověděla jsem stručně. Zasmál se tím svým andělským sopránem a dovedl mě až do třídy.
"Co bys dnes ráda viděla?" zeptal se mě už v naší lavici. Začervenala jsem se, když jsem si uvědomila, co mě odpoledne čeká.
"Já mám ráda romantiku a horory." Odpověděla jsem. "Co ty?"
"No já dávám přednost komediím. Takže to vyřešíme jednoduše. Dávají nějakou romantickou komedii." Zašklebil se na mě. Musela jsem se zasmát.
"Výborně,"souhlasil s mojí reakcí. "Byla Ashley nepříjemná?" zeptal se vědoucně.
"Ehm myslím si, že umí být horší. Uvidíme, co mě bude čekat dneska. Ale dala mi hodně námětů k zamyšlení." Smála jsem se.
"A jak strávil anděl jako ty zbytek večera?"Zvednul jedno obočí a božsky se zasmál.
"Velice obyčejně. Připomněla jsi mi, jak moc zanedbávám hudbu. Hrál jsem dlouho do noci. Emmet ze mě skutečně neměl radost." Smál se.
"Ty hraješ?" zeptala jsem se vyjukaně.
"Ano, nejraději na akustickou kytaru, ale klavírem a piánem taky nepohrnu." Říkal jako by se nechumelilo. Páni, hvízdla jsem si tiše sama pro sebe.

"Před tebou si člověk připadá jako méněcenný," zasmála jsem se a on se mnou. "Taky jsem si vždy přála umět hrát na piano." Zasnila jsem se.
"Stále jsem tvým dlužníkem. Nabízím ti zdarma soukromé doučování."
"Ach, myslím, že by jsi se mnou ztratil nervy, jsem hrozné nemehlo." Smála jsem se.
"Risknu to." Upřeně mě pozoroval. Síle jeho očí nešlo nepodlehnout
"Dobře, ale budeš se mi smát." Hodina historie nám utekla velice rychle, to se však nedalo říct o dalších dvou. Učitel si pomyslel, že zřejmě musíme znát všechny osvícené filozofy a jejich výroky. Oběd byl pro mě vysvobozením. U pultu s jídlem na mě čekala Jessika s Lauren. O ou, poznamenala jsem, tohle není dobré. Vztyčila jsem tedy hlavu a došla si pro tác. Okamžitě byli u mě. Nedala jsem na sobě znát žádné pocity.
"Copak potřebujete, dámy?" Pronesla jsem s pohledem upřeným na pulty.
"Co máš s Cullenem?" prskla na mě Lauren. Nelíbilo se mi, jakým tónem se mnou mluvila.
"Že zrovna tebe to zajímá, Lauren. Vadí ti snad na tom něco?" pronesla jsem a vybrala jsem si kuřecí salát s těstovinami.
"To víš, že mě to zajímá. Měla jsem o něj zájem první." Zasmála jsem se ironicky.
"Ethan je člověk, Lauren. Může si svobodně vybrat, s kým se chce bavit. Pokud bude chtít být ve tvé přítomnosti, samozřejmě mu nebudu bránit." Pronesla jsem a chtěla se vydat ke stolu. Lauren mě chytla za ruku a zastavila. To už trochu přehání holka, pomyslela jsem si. Pomalu mě prostoupila zlost. Obličej mi ztvrdl.
"Dobře si rozmysli, Lauren, jestli chceš proti mně skutečně hrát." Pronesla jsem skrz zuby a upřela na ní pohled. Otřásla se, když jsem na ní pohlédla. Věděla jsem, jak na lidi působím v tomto rozpoložení. A teď jsem toho velice ráda využívala. Ashley došla až k nám. Stoupla si za mě a chytla mě za rameno. Dávala mi tím najevo oporu. Jessika nejspíš byla chytřejší, jak Lauren. Chytla jí za ruku, a odvedla z jídelny. Ash se pobaveně zasmála.
"Ta holka se nikdy neponaučí." Zasmála jsem se i já.
"Baví mě jí škádlit."
"Jo to jsem si všimla." Smáli jsme se ještě, když jsme si sedali ke stolu.
Došla jsem na hodinu biologie, dříve než můj společník a tak jsem si stoupla k oknu a broukala si melodii mé oblíbené písničky.
"Co po tobě Lauren chtěla?" Zeptal se najednou vedle mě. Lekla jsem se, neslyšela jsem ho přicházet.
"To, co se dalo očekávat." Zasmála jsem se.
"Bože ony jsou tak otravné. Nedivím se ostatním, že si od nich raději drží odstup." Pronesl rozhořčen. "Příště už tam budu."
"Není nutné," pousmála jsem se. "Dokážu se o sebe postarat sama.
"Jo to jsem si všiml," zašklebil se.
"Co?"
"Byla jsi pěkně děsivá."
"Jo to já umím být, když chci." Zakroutil jen pobaveně hlavou. Další dvě hodiny už jsme neměli moc příležitostí si povídat. Když skončila i poslední hodina, otočil se na mě Ethan.
"V kolik mam přijet? V půl páté?" zeptal se.
"Jo to mi vyhovuje," odsouhlasila jsem to.
Jakmile jsem narazila na Ashley, okamžitě mě táhla domů.
"Dělej, nemáme čas." Hnala. Domů jsme dorazili rekordně rychle. Okamžitě mě zatáhla k sobě.
"Běž si umýt hlavu, já vyberu oblečení," nařídila mi. Uposlechla jsem jí tedy. Když jsem k ní přišla, měla už vše připravené.
"Oblékni se," zafuněla na mě. Vzala jsem tedy světlé džínové bokovky a nasoukala se do nic. Obtáhla jsem je širokým koženým páskem hnědé barvy.
"Na tady tu tuniku." A podala mi tričko s širokými rukávy stáhlými nad zápěstím a velkým výstřihem. Bylo béžové barvy.
"Vlasy ti jen lehce natočím, ani malovat tě moc nebudu. Jen stíny a řasenku," řekla a já jí za to byla velice vděčná. Výsledný dojem byl příjemný, byla jsem jen lehce upravená. Bylo zvláštní mít místo mých rovných vlasů ty jemné vlny. Na vlasy mi nasadila béžový baretek a připnula ho pinetkami. Skutečně mi to slušelo.
" A teď čočky," a natáhla ke mně ruku. Zmateně jsem se na ní podívala.
"Půjdeš bez čoček," řekla nekompromisně a tak jsem si je sundala.
"Dole si vem ten krátkej hnědej kabátek. Máš tam připravené kozačky. A Sofií, nezapomeň si pager. Raději pro jistotu. Kabelku máš připravenou dole." Uposlechla jsem jí. Dole jsem se dooblékla ve správnou chvíli, venku zatroubilo auto. Najednou mě popadla nervozita a ruce se mi mírně klepaly, když jsem otvírala dveře. Stál u auta a čekal na mě. Enormně mu to slušelo. Měl na sobě šedý kabátek a pod ním mikinu černé barvy s kapucí, která mu koukala ven. Pod mikinou byl vidět límeček šedé košile. Lehce uplé džíny na něm působili až vražedně. Vlasy měl lehce rozcuchané, přesto mu ofina ležela na čele.
"Ahoj," pozdravil mě a prohlížel si mě.
"Ahoj," špitla jsem nervózně. Byl tak krásný. Došla jsem k němu a pohlédla mu do očí.
"Sluší ti to," zašeptal. Tváře mi mírně znachověly. Otevřel mi dveře a pomohl mi nastoupit. Cesta proběhla v tichu, nebylo však nepříjemné. Já si plnými doušky užívala jeho vůni, která byla v tak malém prostoru intenzivní. On se culil a zpíval si písničku z rádia. Bylo to tak příjemné.
Jak jsem se dozvěděla, šli jsme na film jménem Návrh. Zaparkoval přímo u kina. Znovu mi pomohl vystoupit. Usmála jsem se na něj a zase byla lapena do jeho pasti. Jeho oči jakoby mě úmyslně hypnotizovali. Stáli jsme velice blízko sebe a já každou buňkou svého těla cítila to napětí, které mezi námi najednou vzniklo. Dýchala jsem zhluboka. Nemohla jsem se hnout a tělo mi příjemně brnělo. Jakoby mu něco došlo, rychle se odvrátil. I on dýchal zrychleně.
"Pojď, nebo začnou bez nás," zasmál se.
Položil mi ruku na záda a vedl mě. Cítila jsem, jak v místě kde se mě dotkl, procházely elektrické impulsy. Tohle bylo tak zvláštní. Co to bylo? V hrudníku se mi někde nad žaludkem usadil zvláštní pocit. Nebyl nepříjemný, jen mě mírně znervózňoval. Způsoboval, že mi zrychleně bušilo srdce kdykoliv se mě Ethan dotknul. Ruce se mi díky němu mírně klepaly. Došli jsme ke svým sedadlům, které byli uprostřed sálu. Pocit v podbřišku zesiloval. Co se to děje, říkala jsem si. Takováhle nebývám. Nervózně jsem se ošila. Ethan si toho všimnul.
"Děje se něco?" zeptal se zamračeně. Ach nechtěla jsem, aby si o mně myslel, že jsem nějaká nervózně se pochichtávající puberťačka. Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na něj, statečně jsem si k němu přisedla. Nadechla jsem se a zase mě omámila jeho vůně. Takhle z toho kina nic mít nebudu. Pohodlně se opřel do sedadla a ruku položil tak, že se té mé dotýkala. Pocit u žaludku zesílil a já si musela dávat pozor na svůj dech. Vůbec mi k mé nervozitě nepomohlo, že zhasnuli světla. Znovu jsem si nervózně poposedla. Sakra, co to se mnou je, nadávala jsem si.
"Neboj, jsem tu sebou," pronesl anděl pobaveně. Oči se mi přizpůsobily tmě. Viděla jsem vše přesně jako by i nadále svítilo světlo. Jen bylo vše podivně odbarvené. Pohlédla jsem na Ethana. I jemu zdá se tma nedělala žádné problémy. Přesně mi pohlédl do očí a zarazil se. Čelo se mi zkrabatilo, jak jsem přemýšlela, co ho mohlo zaskočit. A pak mi to došlo. Sakra, to Ash udělala schválně. Nemám kontaktní čočky a mé oči ve tmě podivně září. Jako by to stříbro fluoreskovalo. Mou sestru to vždycky fascinovalo, nevěděla jsem však, jak na to bude reagovat Ethan. Mírně jsem se nakrčila a obličej mi posmutněl. Čekala jsem nějakou nepřístojnou reakci. On však místo toho zvedl svou bledou ruku a jemně mě pohladil po linii očí. Usmál se. Tváře mi mírně zčervenaly a on jakoby si toho všimnul se usmál ještě víc. Znovu mi přejel prsty okolo očí a pak mě jemně pohladil po tváři, v tu chvíli jsem snad ani nedýchala. Jeho ledový dotek působil jako léčivá emulze na mou rozpálenou kůži. Zopakoval ten pohyb ještě jednou a já se přistihla, jak slastně zavírám oči. Kdybych byla kočka, vrněla bych blahem. Ani jsem si neuvědomila, že mu svou tvář nastavuji. Jemně sjel dvěma prsty až k bradě a od té lehce ke rtům. Místa, kde se mě jeho chladná kůže dotkla, jakoby vibrovala. Mé tělo toužilo po jeho dotecích. V jeho očích se odrážel zvláštní souboj emocí a pak jakoby zčernaly. A skutečně po zlatu v tu chvíli nebylo ani vidu. Fascinovaná tou náhlou změnou jsem si ani nevšimla, že se ke mně pomalu naklonil. V tu chvíli začala hrát hudba a nás osvítilo plátno. V ten okamžik si zřejmě uvědomil, co dělá a rychle se odvrátil. Já jsem jen zaraženě zírala na místo, kde ještě před chvílí byla jeho tvář. Cítila jsem podivnou prázdnotu na místech, kde před chvíli byla jeho ruka. Mrazilo mě v těch místech a já se přistihla, jak se mi klepou ruce. Mrzelo mě, že se odtáhnul. S pocitem, že trapně zírám do prázdna jsem zapadla zpět do sedačky. Byla jsem zmatená svými pocity. Byla jsem zmatená sama sebou. Co se to děje, hysterčila jsem.
"Chtěl tě políbit, trubko." Promlouval ke mně mě hlásek v mé hlavě. Zmrazilo mě to poznání. Pohlédla jsem na něj a i on mě po očku pozoroval, jako by se bál mé reakce. Nervózně se na mě usmál a já se musela zasmát jeho rozpakům. To jako by ho z jeho nervozity vytrhlo a uchechtl se.
"To bude ještě zajímavé," pronesl pobaveně. Odfrkla jsem si, to ano.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Veškeré texty na těchto stránkách podléhají autorským právům. Kopírování a šíření bez vědomí autora je přísně zakázáné.